na nebi je málo hvězd

někdo rozšlapal víčka od piv do kovových placek

a já cítím, že smutek málo řeže

že už neřeže

jedno umouněné zívnutí do prázdna

vosy se potácí v bílé lepivé hmotě

a ve sklenici s vodou po sobě zuřivě šlapou,

aby zůstaly nad hladinou

stojím s Biolitem v ruce a po nose mi kapou slzy