nechci tě celé týdny stopovat
když mě necháváš čekat ve štěrku,
zatímco posloucháš Vltavu
už nevím,
kolik pražských taxíků mi ještě zadře třísku do ruky
nastupuju do noční tramvaje
s křičícím řidičem
a na Andělu se svařuje
bude to trvat příjemně, ale zklamaně dlouho
zvlášť když se neoholíš
a nepůjde to ani na hezkém koberci
jdeme jinými loukami
a ty se už zadýcháváš
když škrábu do laku v Hany
máš ze mě rýhy na tváři
rozsekaná tráva v prstech
tuhnutí noh na střeše
při pohledu dolů na ulici
chtěla bych chytit sama sebe za ruku
aby to vypadalo něžně
myslím si,
že si půjdu jen tak zapálit
na balkón v pletených ponožkách
někdo mi vyhrne rukávy
a setře modřiny
ale až se jednou zastavím
pořežu se o zem
číst bez přemýšlení
a jen tak se přikrýt
společně
čistou peřinou
čekám, až přijedeš
a nic se nestane
tvrdý ručník na čištění loktů
svědí mě tváře
koho jsem se dotkla
za minulý rok
mám strach o všechny
i z kachliček by se mohli nakazit
obleva propálila smíchovské ulice
všechen alkohol z minulého týdne mi zůstal v lýtkách
pořád se cítím provinile
jako když vracím nepřečtenou knihu
a vajgl vyhozený z okna může dole někoho sežehnout
sekají louku a vůně pořezané trávy se vpíjí do kraje
chlad od řeky
jen se nadechnout
ale ty se zase probouzíš v Praze
chodníky po dešti voní až za roh pokoje
jenže tady všechno obroušeně stoupá do hlavy jako těžká opilost
jak je jednoduchý kamkoli přijít
odcházet s podruhé rozbitým kolenem
s oblečením naruby
a střepy v ruce
v místě, kde se drží šálek
nebo stiskne něčí dlaň
a pak už jen přemýšlet
kolikrát jde prát peřiny,
než z nich nic nezbude