jak setřít barvu z tvého přesvědčení
mizí měkké světlo
projíždí lingvistická policie
krájím samotu jako zmražený chleba
pocit blízkosti po příchodu domů opadává jak staré jehličnany
jak setřít barvu z tvého přesvědčení
mizí měkké světlo
projíždí lingvistická policie
krájím samotu jako zmražený chleba
pocit blízkosti po příchodu domů opadává jak staré jehličnany
lidé si kvůli komplikované energetické situaci kupují kamna do paneláků
ČTK rozšířila poplašnou zprávu
škrtáš pod plechovou konvicí s punčem
čouhá z tebe přespávání v kanceláři
letité přikrývání těžkou peřinou
proč jí to furt tak sluší
drkotám po jízdě na kolečkovém křesle po dlažebních kostkách
na setkání po letech řekla
že jí vyrostl devátý zub
tři řidiči tramvají na Lazarské kouří minutu před odjezdem
vyšla v pršiplášti na mráz z teplé horské chaty
nalíváš lipový čaj
nabízíš med
v debatě
mě opakovaně postrkuješ k rozpáleným kamnům
vedlejším účinkem očkování mohou být špatné sny
vždycky mi zbude něco na talíři
hřebíček přiložit na unavenou dáseň
stydne káva
až moc mi svítí do očí
a o krajnici se nebrzdí
praskliny na čelních sklech žižkovských aut
jsou na vlastní nebezpečí
prší z lustru
šedé krystaly hrozí serotoninovým šokem
odvoláváme se na vysoký práh bolesti
lepkavé čekání na bouřku
chtěla jsem jméno, které hladí a neřeže
a energie nekontrolovatelně uniká spárami v prkenné podlaze
prý musím projít březovým lesem
zase mi ujel vlak
přes zápěstí se převaluje železniční násep
jen tak usnout doma
s kyticí lučních květin pod polštářem
blíží se déšť
odjelas dávno posledním vlakem
pusto na Bertramce
vyhlížím tě ve všech pražských tramvajích
kdy jsem se s někým naposledy objímala ve Stříbrných Horách
po debatě o ruských agentech v zakouřené kuchyni
se nám zdá o válce
mezitím, když si přeju,
abys mě znova malovala
chmelí
i když jsem nechtěla
nutím tě bosky chodit po řezavé trávě
nutně chceš znát sémantický vztah mezi námi
nervózně v noci
krvácím z nosu do polštáře
utíkám ti z krajiny keřů těsných přívlastků
a spravedlnost mě svědí na zádech