po prudkém ochlazení
si rychle stírám horko z tváří
máš zmáčené zacuchané vlasy
ležíš ve vaně
a já se tolikrát nemůžu podívat
lítost praská jako čerstvě posekané větve
čistím brčka prokousaná do krve
když říkáš, abych na tebe nesahala
zní to
jako kapající smůla
od hřebíku zatlučeného do stromu
za bleskobití nad Třebíčí
a až vyhasne v kamnech
se necháme vzájemně promokat
zase neutáhnu správný uzel
stačí klavír
a střešní okna v Karlíně
ale ráno se stydím až na záda
a znova si pálím kapsy
po cestě do Prahy vypadlo z vlaku několik psů
už nejsme na polních cestách za městem
pod pruhovanou peřinou v posteli za strání
kolem smíchovský štěrk
a tupé obavy,
že se zamiluju
nemůžeš čekat
s cigaretou před benzínkou
prosím
na samotě
pít společně meduňkový čaj
ale nevidí mě přes nízké smrky
změnil se vítr
na severních svazích
skřípou kovem,
když jen tak odjíždíš
šly hebce
a příliš rychle
až zapomněly hluboce dýchat
moc krátce a brzy
padla mlha
u Běchovic
se mi léto zaseklo mezi chatky
nutící k rekreaci
možná jen moc přemýšlím
nebo se přišlo na všechno sklo,
co sem nechala po lesích
pro spokojenější život nestačí
krátké útěky do světa k Wernischovi
hledám tě několikrát do týdne na Bartolomějské
mám už všechny košile od krve
a ty maluješ krajiny